Videogalerie

Fotogalerie

Zápisky z cest

Zajímavé odkazy

 
 

Už jsme manželé

Tadíkovi je

Filípkovi je

Filípkovi jsou dva roky!
Napsal uživatel Tadík   
Sobota, 15 listopad 2014 23:24

14. listopadu oslavil náš Filípek dva roky! Protože jsem se už konečně z té velké oslavy vzpamatoval, je moji povinností napsat několik řádků.

Oslavu jsem se, jakožto její šéf, rozhodl rozdělit do tří částí. Nejprve jsem na dopoledne pozval Filípkovo a mé kamarády. Myslím, že tato část se líbila nejen nám, dětem, ale i maminkám, které si dobře zakafovaly. Odpoledne pak přijeli babičky a dědečkové a Filípek od nás dostal hlavní dárek – velký legový hrad. Na zbytek dne bylo vystaráno: já jsem si hrál s hradem, Filípek střílel z děla, které bylo součástí opevnění. V sobotu pak přijeli bratranci Lukášek a Matýsek a slavení pokračovalo.

Protože jsme dlouho o sobě nic nenapsali, asi se ptáte, co je u nás jinak nového? Ostatně jak praví staré klukovské přísloví: Co je šeptem, to je s čertem.

Já od září opět chodím do školky. Přesněji tedy řečeno do školek dvou, jelikož vždy ve středu navštěvuji lesní školku ve Svatošských skalách. Kromě toho chodím na jeden taneční a dva sportovní kroužky. Daří se i Filípkovi. Už velmi dobře mluví a také rád sportuje a zpívá. Takže z něj máme všichni velkou radost.

Co napsat závěrem? Protože se blíží advent, přeji vám, ať vám těsto skáče samo na plech, dárky pro ostatní ať vám padají samy do nákupního košíku a domácí nepořádek ať se vám sám odpaří. Zkrátka ať se nemusíte stresovat!

 
Tadíkovi jsou čtyři roky!
Napsal uživatel Filípek   
Středa, 30 červenec 2014 21:43

Také si pamatujete, jaké to bylo, když se Tadík narodil? Já si to tedy nepamatuji, protože jsem nebyl ještě na světě. Ale ti, co si to pamatují, říkají, že jako by to bylo včera. A vidíte – ve skutečnosti včera Tadík oslavil už své čtvrté narozeniny!

Protože jsem Tadíkovi připravoval oslavu, musím o tom poreferovat. Bylo to tak: Rozdal jsem rodičům instrukce, co mají připravit, a poté jsem v neděli večer řekl tatínkovi, ať nás odveze k babičce a dědečkovi na chatu. Tam jsme byli až do úterního rána, kdy jsme všichni čtyři jeli nazpět k nám domů. Doma už bylo všechno nachystané na první část oslavy. Přijeli i nebanická babička a dědeček. Tadík dostal například pravé kolo se šlapkami, což – jak nastíním níže – je pro jeho další sportovní směřování klíčová událost.

Na odpoledne jsem pak sezval všechny naše kamarády. Sice všichni nepřišli – někdo byl na prázdninách, někdo nemocný, přesto nás byl plný byt. Škoda jen, že přítomní rodiče zřejmě neznají staré batolecí rčení, že každý chvilku tahá pilku, a trochu nám doma „zacláněli“. Ale i tak se oslava vydařila.

Než skončím s dnešním líčením, musím ještě stručně napsat o dalších událostech naší rodinky. Předně Tadík byl před týdnem na operaci s nosní mandlí. Vypadá to, že to dopadlo dobře. Už krátce po probrání se z narkózy začal dovádět, a to snad ještě více než před operací. Tatínek vyslovil hypotézu, že po vytrhnutí nosní mandle mu jde více kyslíku do plic, tak úměrně tomu více řádí.

Oficiálně však Tadík měl zůstat pár dní v klidu. A tak jsme toho využili a vždy odpoledne koukali na Tour de France. Maminka to v tomto případě tolerovala – jednalo se přeci o Tadíkovo zdraví. (Hlavně mamince neprozrazujte, že bychom se koukali i v případě, kdy by Tadíkova nosní mandle zůstala skalpelem netknuta.) Každopádně od té doby se z Tadíka stal velký cyklistický závodník, byť – jak jsem naznačil výše – zprvu ještě bez kola. Bohužel Tadíkův závodnický zápal s maminkou krutě odnášíme. Zatímco Tadík je v každé etapě uprchlík, my s maminkou jsme pokaždé v lepším případě peloton, v horším odpadlíci.

Takže sportu zdar a cyklistice zvlášť!

 
Klukovská kletba rodu Grosserů konečně prolomena!
Napsal uživatel Tadík   
Pondělí, 30 červen 2014 23:43

Už dlouhou dobu jsme s Filípkem nic nenapsali, protože rodiče nás nechtějí pustit k počítačům. Ale dnes máme velký důvod dát zase jednou o sobě vědět. Tedy ne o sobě, ale o naší nové sestřenici Anežce!

Možná si klepete na hlavu, že s nějakou sestřenicí toho tolik naděláme. Jenže to asi na vašem rodě nevisí tak hrozná kletba jako na rodě našem: V sobotu to bylo přesně 40 let, co se u nás rodí jen samí kluci! Dohromady sedm kluků v řadě! A právě v pátek nebo v sobotu Anežka tuto kletbu prolomila (nevíme přesně kdy, protože maminka měla na dovolené přes víkend vypnutý telefon, takže k nám sms s novorozeneckou informací dorazila asi s dvoudenním zpožděním).

Samozřejmě, je to velká sláva. Na druhé straně – jak praví staré klukovské přísloví – nechval dne před večerem. Anežka má čtyři starší bratrance, takže to nebude mít v životě úplně jednoduché. Je to ale velká bojovnice, takže to s námi snad nějak zvládne.

Bohužel v dnešním světě komunikačních vymožeností se k nám ještě nedostala žádná Anežčina fotka. (Strejda Honza v tomto poněkud selhává...) Proto jsme museli její podobu zatím pouze přibližně rekonstruovat dle rodových dispozic. Za případné mírné odlišnosti se předem omlouváme.

Toť pro tuto chvíli vše. Brzy snad zase dáme vědět.

 
Konec vánočních svátků
Napsal uživatel Tadík   
Pondělí, 20 leden 2014 23:48

Asi si klepete na hlavu, jak je možné, že jsme ukončili vánoční svátky až dnes, tj. 20. ledna? Přitom i ti nejvytrvalejší z vás to určitě vydrželi nanejvýš do Tří králů. Tož je to tak, že až dnes jsme slavnostně odstrojili vánoční stromeček a vyhodili ho z okna, čímž byly vánoční svátky oficiálně ukončeny.

Prostě máme Vánoce rádi, tak jsme si je chtěli co nejvíce užít. Ostatně jak praví staré mladomládenecké rčení: Proti gustu žádný dišputát! (Nutno však dodat, že poslední tři týdny jsme kolem stromečku museli chodit po špičkách, aby nám úplně neopelíchal.)

Vyjmenovat, co jsme všechno o Vánocích dělali, by vyšlo na několik článků. Můj bráška Filípek se sice zatím jen tak vánočně rozkoukával, ale já jsem jel naplno. Proto pouze stručně nejstručnější fakta: Napekl jsem spoustu cukroví. Ve školce jsem se naučil strašně moc koled (mnohé museli moji rodičové hledat na internetu, protože je vůbec neznali!). Zahrál jsem klíčovou roli pocestného ve školkovém divadelním představení o narození Ježíška. Vyráběl jsem dárky. Dostali jsme spoustu dárků. Objel jsem snad všechny příbuzné. Byl jsem na spoustě výletů.

Už se nemůžu dočkat dalších Vánoc!

 
Zachraň se, kdo můžeš!
Napsal uživatel Tadík   
Čtvrtek, 12 prosinec 2013 00:48

Snažím se o svém bráškovi Filípkovi psát vždy hezky. Ale dneska to nebude možné. Filípek totiž v posledních dnech začal tak vehementně jíst, že celou naši rodinu zachvátila panická hrůza, abychom nedopadli jako hrdinové známého hororu o Otesánkovi.

Přitom ještě před čtrnácti dny Filípek snědl z každého jídla tak 2-3 lžičky (bolely ho zoubky a byl nachlazený). Dnes z každého jídla sní tak 2-3 talíře, ale stejně mu to nestačí. To potom zamíří svým ukazováčkem na talíř někoho z nás a spustí úpěnlivé: „Dej! Dej! Dej!“ Vybraný nebožák si přirozeně nedovolí svůj talíř Filípkovi promptně neodevzdat.

Nejhorší na tom je, že v tomto případě neplatí staré batolecí přísloví, že hlad je nejlepší kuchař. Filípkovi musí vyvařovat maminka, což při jeho spotřebě znamená, že celý den stojí u plotny.

Když zrovna nejíme, tak se připravujeme na Vánoce, což je o něco veselejší. Nechci se chválit, ale letos jsem v přípravách zdaleka nejaktivnější. Už jsem napekl spoustu cukroví, rozvěsil po bytě mnoho ozdob, vyrobil adventní svícen, ve školce se naučil celou řadu koled atd. Ostatní se dost vezou. Kdyby se alespoň ty koledy naučili...

Také připravujeme a nakupujeme vánoční dárky. Letos jsem hned ve čtyřech dárkových komisích (DK) – v DK pro Filípka (spolu s maminkou a tatínkem), v DK pro maminku (spolu s Filípkem a tatínkem), v DK pro tatínka (spolu s Filípkem a maminkou) a konečně v DK pro ostatní příbuzenstvo (spolu se všemi výše uvedenými). Co kdo dostane za dárek, Vám ale samozřejmě neprozradím!

 
Více článků...
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL