|
Mé prvoměsíční narozeniny |
|
Neděle, 29 srpen 2010 21:00 |
 Zdá se, jako by to bylo ještě včera, kdy jsem vám psal z maminčina bříška. Jenže čas letí a právě dnes jsem oslavil už své prvoměsíční narozeniny!
Pokud mohu ten měsíc sebekriticky zhodnotit, myslím, že jsem rodičům dělal hlavně radost. Hodně jím a rostu, jak ještě rozeberu dále. Zdokonaluji se v nejrůznějších činnostech, například s tatínkem soutěžíme ve vyplazování jazyku, což mi jde už celkem dobře. Ale hlavně se snažím moc nebrečet a především v noci se mi to v podstatě stoprocentně daří. (Velmi se podivuji nad tím, že jsou miminka, která probrečí klidně celou noc – vždyť jsou sama proti sobě! Přes den pak nemají dost síly si hrát a jsou rozmrzelá na všechny kolem. Osobně brečím pouze v případě, že mám hlad, a myslím, že je to tak nejlepší.)
Prvoměsíční narozeniny se kromě obvyklých gratulací nemohly obejít bez příslušného vážení a měření. Věřte nebo nevěřte, ale už vážím pět kilo! To je zkrátka ta maminčina kvalitní a zdravá vegetariánská strava. Měřím kolem 55 centimetrů. Ale to nevím úplně přesně. Při měření jsem se stále kroutil a vrtěl, takže není jisté, jestli mě maminka s tatínkem dost natáhli.
Uplynulý víkend jsem se také seznámil snad s posledními nejdůležitějšími lidmi, které bych měl do začátku znát. Především se jedná o mého bratrance Lukáška se strejdou Vláďou a tetou Alenkou, kteří přijeli dnes na návštěvu. Lukášek je jen o osm měsíců starší než já, ale to je u miminek rozdíl celých generací. Chtěl se se mnou hned prát. Nejprve jsem si říkal, že mu pohrozím, že ho za chvíli dorostu a přerostu a pak si to s ním vyřídím. Ale pak jsem si řekl, že násilím člověk ničeho nedosáhne a miminko už tuplem ne. Ostatně jak praví staré miminkovské přísloví: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Nakonec jsme se rozešli v dobrém a už se těším, až se zase uvidíme, když jsme ti jediní bratranci, které zatím máme.
Již v sobotu mě přijela navštívit teta Míša. Už bylo na čase. Míša byla maminky svědkyně na svatbě. Tím se automaticky řadí do druhé nejvyšší kategorie tet, hned za tety příbuzné. V pátek pak za mnou byli babička a dědeček z Toužimi. To jsem byl také dost rád, protože už brzy k nim začnu jezdit na prázdniny, tak je potřeba to pořádně naplánovat.
Fotky z celého víkendu můžete tradičně zhlednout v mé fotogalerii. A můžete mi něco napsat také do vzkazovníku. |
|
|
Neděle, 22 srpen 2010 19:41 |
|
 Dnes bych vám chtěl něco málo napsat o mém denním programu. Už nejsem úplně malý, takže vím, že má-li člověk v životě něco dokázat, musí mít jeho život alespoň trochu řád.
Ráno vstávám obvykle mezi čtvrtou a šestou hodinou. Jak totiž praví staré miminkovské přísloví: Ranní ptáče dál doskáče. Dám si lehkou snídani a poté si ještě na chvilku zdřímnu, abych měl dost sil na celý den. Přibližně po dvou až třech hodinách vstanu definitivně a začíná den. Po druhé snídani většinou s maminkou děláme domácí práce. Dopoledně a odpoledne je pak vyhrazeno jednak návštěvám, jednak procházkám. Dost často to spojujeme. Někdy jdu na procházku jenom s maminkou, někdy jenom s tatínkem, někdy společně a někdy se k nám přidá i nějaká návštěva, kterých za mnou chodí požehnaně. Občas procházku s něčím spojíme. Dnes jsme se například byli podívat na triatlonu! (Tatínek dokonce využil svých konexí mezi triatlonisty a zařídil mi, že budu moct za pár let trénovat v triatlonovém oddíle.) Mezitím svačím, obědvám, svačím, svačím, večeřím, večeřím atd. V podvečer mi tatínek často hraje na klavír a někdy mi do toho i maminka zpívá. Tatínek si myslí, že se díky tomu stanu hudebním virtuosem. Naštěstí maminka mi často pouští skutečně kvalitní hudbu. Proto moc dobře vím, že z písniček typu Japonečka malá či Severní vítr se virtuosem nestanu. Ale alespoň se to bude hodit, až za pár let budu jezdit na skautského tábory. Obden se pak koupeme. To se mi velmi líbí, pokud tedy maminka nemá ambice mi mýt vlasy. Naopak se mi hrubě nelíbí, pokud mě rodiče vyndají z vany, když jsem se v ní ani pořádně neohřál. Okolo osmé večer pošleme maminku spát a začíná nám s tatínkem chlapský večer. Při něm například hledáme své předky v matrikách, brouzdáme po internetu nebo hrajeme hru uklidni řvoucího Tadíka. Mezi jedenáctou a dvanáctou si dám poslední večeři a pak jdeme všichni spát. Jak sami vidíte, můj život začíná mít režim a řád. |
|
Pomoc! Hrozí mi smrt hladem! |
|
Úterý, 17 srpen 2010 19:11 |
 Asi si po přečtení titulku tohoto článku říkáte, co je to zase za vtip. Situace je ovšem vážná, takže musím opět usednout k počítači a dát to co nejrychleji na vědomí. A jen doufám, že mě podpoříte v boji proti příkoří, které se chystá být na mně spácháno!
Ale popořadě. Dnes jsem byl s maminkou a tatínkem na tzv. třítýdenní miminkovské kontrole. Paní doktorka i sestřička se hned na úvod rozvášnily, jaký jsem hezký chlapeček. To jsem ještě netušil nic zlého a možná ani ony ne. Bod zlomu však přišel ve chvíli, kdy mě sestřička položila na váhu. Její digitální displej se zastavil na čísle 4070 gramů. To je přesně o 900 gramů více než těsně po narození!
Paní doktorka se zeptala, čím mě maminka krmí, že tak dobře přibírám? V tom není nutné hledat žádnou záhadu – mateřským mlékem. Sestřička pak mamince doporučila, aby mě nekojila tak často. Marné byly námitky rodičů, že pak budu křičet. Prý se nic neděje - alespoň si potrénuji hlas. A když bude nejhůře, mají mi dát dudlík! To, že dudlík zásadně okamžitě vyplivávám, sestřičku neobměkčilo. Prý mají rodiče vyzkoušet více druhů! A dodala, že když se mi roztáhne žaludek teď, tak už budu navždy tlusťouškem.
Tak jako tak z této konverzace pro mě vyplynul dosti nepříjemný závěr – zřejmě budu mít méně častý přísun mlíčka. A to se mi zásadně nelíbí, protože to ohrožuje samotnou mou existenci!
Pro úplnost dodávám, že jinak jsem v naprostém pořádku – hlas mám jako zvon, když jsem na bříšku, zvednu hlavičku na požádání, a mám prý pěknou kůži, takže není třeba mě mazat žádnými mastičkami.
Závěrem Vám předem děkuji za pomoc při přesvědčování mých rodičů, aby mi neomezovali přísun mlíčka. Nebojte se jich! Jak totiž praví staré miminkovské přísloví: Kdo se bojí, nesmí do lesa! |
|
Jsem potomkem Přemyslovců? |
|
Čtvrtek, 12 srpen 2010 17:55 |
 Dnes jsem oslavil dvoutýdenní narozeniny, což je vhodná příležitost, abych o sobě dal zase jednou vědět. Během těch dvou týdnů jsem se na světě pořádně rozkoukal a dá se říct, že mám už všechno pod kontrolou.
Možná si klepete na čelo, co to je za divný titulek? Proto než se rozepíšu o tom, jak se mi daří, což stejně zajímá hlavně kamarádky mamky, rozeberu nejprve zmíněné téma Přemyslovců. To, že tatínek zkoumá náš rodokmen, není pro mnoho z vás asi žádným tajemství. Je s tím už pořádně daleko. Teď se však s dědečkem pustil ještě do hlubšího výzkumu! Dědeček totiž pochází z jižních Čech z oblasti, která byla významným přemyslovským centrem. V této oblasti teď starousedlíkům odebírají vzorky DNA, aby zjistili možnou příbuznost s Přemyslovci. Jestli nevěříte, můžete se podívat tady. A tatínek dědečkovi už objednal soupravu na odběr DNA! Dnes soupravu odeslali, takže každým dnem proběhne odběr dědečkovo (doufejme, že přemyslovských) slin, ze kterých budou jeho DNA zkoumat! A jestli bude Přemyslovcem dědeček, znamená to, že budu Přemyslovcem i já!
Nyní ale zpět k tomu, jak se mi vede. Jedním slovem: výborně! Pěkně přibírám. Už mám podle naší domácí váhy 3,8 kg. Taky to dá práci se pořádně přisát. Zkrátka se v praxi opět potvrzuje staré miminkovské přísloví: Bez práce nejsou koláče! Naopak maminka hubne, ale to nevím, jestli to nějak s těmi koláči souvisí.
Každý den teď chodíme na procházky. Včera jsem byl dokonce poprvé sám venku pouze s tatínkem! Procházkování se mi velmi líbí. Dneska jsem byl na kontrole kyčliček. Byly v pořádku a vše nasvědčuje tomu, že budu sportovec jako moji rodiče.
To by bylo pro dnešek všechno. Musím jít slavit ty svoje narozeniny. Nezapomeňte se podívat do mojí fotogalerie! |
|
Jak se žije u nás doma... |
|
Pátek, 06 srpen 2010 14:18 |
 Včera jsem oslavil týdenní narozeniny a vy se určitě ptáte, jak se mi daří? Tak předně jsem už od pondělí doma, což ostatně můžete vidět na fotkách ve fotogalerii.
Musím dát zcela za pravdu starému miminkovskému přísloví: Všude dobře, doma nejlépe. Doma se mi zatím velmi líbí. Máme hezký byt, postýlku mám plnou hraček, skamarádil jsem se se všemi plyšáky, co u nás žijí.
Snad každý den za mnou přijde nějaká návštěva. Tu babička, tu děda, tu nějaká teta nebo strejda. Jsem zkrátka na roztrhání. Dokonce se za mnou byl podívat i pan doktor Anděl. Řekl, že jsem pěkný a zdravý kluk. Návštěvy mám rád. Řekl jsem si sice, že se budu snažit žít duchovně, když jsem pomazán tou posvátnou vodou z řeky Gangy. Ale odmítněte jako miminko materiálno v podobě hromad hraček, které mi ty návštěvy nosí? To bych byl sám proti sobě.
Snažím se být co nejhodnější, ale večer mi to většinou už moc nejde. To mě pak musí maminka s tatínkem konejšit. Ale kolem jedenácté obvykle usnu a pak jsem už celou noc hodný a rodiče ze mě mají radost.
Maminku všichni varovali, jak to bude v šestinedělí náročné. Ale naštěstí má mě (a také tatínka). Takže to společně celkem zvládáme. Snažím se být mamince oporou. Také abych nebyl, když mám od ní vydatný přísun jídla.
I tatínek se snaží. Otcovské mléko sice od něj zatím požaduji marně a u přebalování dělá ošklivé grimasy. Ale jinak mě často chová a konejší, abych usnul. Občas mi hraje na klavír. A dvakrát mi i zpíval. To jsem však raději rychle zavřel oči a dělal jsem, že spím, aby s tím přestal. To bych jinak neusnul snad nikdy.
Už se chystáme jít ven na procházku. Bohužel dneska prší, takže to asi nevyjde. Alespoň mám čas psát. Mějte se hezky a snad se brzy uvidíme!
|
|
|
